ODPUŠTĚNÍ

sobota 16. listopadu 2019

Zamysleli jste se někdy nad tím, co je vlastně odpuštění? Co odpustit znamená pro druhé, ale především pro nás samotné? Pokud ne, je na čase to zařadit do svého života. Neboť je to jedna nejdůležitější fáze v našem životě, kterou bychom se měli všichni naučit.



Každý z nás během svého života udělá chybu. Malou, velkou, jednou i stokrát. Ať už je to při počítání rovnice v hodině matematiky, špatná rozhodnutí, nešťastná láska a mohla bych pokračovat do nekonečna a ještě dál.
Spousta našich problémů vychází právě z odpuštění. Tedy spíše neodpuštění. A to nejen ostatním, ale také sami sobě si.
Všichni to známe, když nás zradí přítel v okamžiku, kdy to od něj nejméně čekáme. Kdy dostaneme ve škole špatnou známku, protože jsme se dostatečně nepřipravili a raději si pustili další díl Money Heist na Netflixu. Nebo když si necháme deštník ve své skříni a ono zrovna začne pršet. Máme v sobě vztek. Na sebe. Na druhé. Občas si to ani neuvědomíme.
Všichni v sobě nosíme neuzavřenou kapitolu, která nám nedá spát. Vyvolává v nás traumata i pochybnosti. Ať už malé nebo velké. A brzdí nás. Brzdí nás v tom, znovu se zamilovat, znovu se postavit na nohy, důvěřovat si i důvěřovat ostatním. Brzdí nás v poznávání nových věcí, zážitků a lidí.  Také v seberozvoji nebo vystoupení ze své komfortní zóny.  Je zapotřebí je vyčistit a odblokovat, vypustit páru a tak i ulevit tyto energie ze svého srdce a své mysli.
Sama jsem v sobě měla do nedávna mnoho neuzavřených příběhů, které jsem si během života napsala. Táhly mě ke dnu a nebo držely na jednom místě. Nic jiného mezi tím nebylo.  Proč se dokážeme zlobit na své okolí za malichernosti a proč mnoho vztahů ztroskotá právě na tomto?
Je to tím, že jsme plní očekávání. V hlavě si denně přehráváme okamžiky, které by se nám tuze líbily. Ve směs to vždy skončí zklamáním, neboť se nedočkáme odpovědi, kterou jsme zrovna chtěli slyšet. Nedostaneme známku, kterou jsme chtěli. Nemáme výsledky ve svém životě, které očekáváme. Vše je zkrátka jinak, než jsme si naplánovali. Jsme ve starých kolejích, ze kterých nejsme schopni vyjet. Problémem je, že si občas až moc svá přátelství, vztahy příliš podmiňujeme a diktujeme. Není na tom vlastně nic špatného. Nebo je?
Jak se říká, nic se nemá přehánět. Je fajn si srovnat v hlavě své priority, ale ještě lepší je tomu nechat volný průběh. Předejdeme tak zklamání, které v nás zanechává malou černou  díru, která se postupně zvětšuje a zvětšuje.
Jsem nesmírně ráda, že jsem se v dnešním uspěchaném světě dokázala zastavit. Říct stop. Dokázala se zhluboka nadechnout, nabrat novou sílu a energii, abych mohla konat v dobro. Vlastní dobro. Není zapotřebí ničeho litovat, ať už se jedná o rozhodnutí, těžké chvíle s nemocí či jen nevhodně zvolená slova. Vše, co k nám do života vstoupí je zkouška. Naše zkouška. Kterou buď zvládneme a nebo ne. Někdy je jich více a někdy zase méně, ale každý z nás si nějakou prošel, prochází a ještě projde. Důležité je si z ní vzít ponaučení a pochopení. Pochopení do života, kudy se směřovat a na čem zapracovat. Nejen, že odejdeme jako vítěz, ale naučíme se vnímat sami sebe, své chyby i své potřeby.
Ztráty do našeho života neodmyslitelně patří, stejně jako změny. Když něco končí a jiné zase začíná.  Je v pořádku pocítit smutek, vyplakat se do polštáře a vypustit páru do boxovacího pytle, ale co už není v pořádku je utápět se v tomto smutku dlouhá léta. Vinit druhé za něco, co nejsem sám schopný změnit nebo udělat.
A proto začněte žít svůj život a prožívat jej tak, jak chcete vy sami a ne druzí. Snažte se netvořit si v životě podmínky a pravidla, ale zkuste mít jen tak bezpodmínečně někoho rádi. V první řadě například sami sebe a nebo i sebevíce odlišnou osobu. Zkuste odpustit sami sobě i druhým, zkuste poprosit o odpuštění beze slov a omluv. Protože každý z nás někdy něco posere. Odpouštím si, odpouštím ti a prosím odpusť mi. Děkuji. Vypusťte tuto myšlenku kdykoliv a kdekoliv, neboť co zasejeme to také sklidíme.
A nezapomeňte, že chybovat je lidské, ale naučit se odpouštět je ještě daleko lidštější.

Okomentovat