MOJE DĚTSKÁ KRIMINÁLNÍ KARIÉRA

neděle 24. března 2019


Myslím, že každý z nás byl alespoň jednou za život kriminálník. Netvrďte mi, že jste jako malé děti nikdy nic neodcizili. Já byla liška mazaná už od narození. Avšak nazvat mou dětskou kriminální kariéru jako úspěšnou, se říci nedá. Jen posuďte sami.

Ségra, pojď něco ti ukážu

Brát malé děti na nákupy není zrovna dvakrát nejlepší nápad. My s bratrem jsme si však vždy vystačili sami.
Jednoho krásného zimního dne jsme se vydali na velký nákup do Kauflandu. Tehdy mi mohlo být okolo 3 let. Zkrátka malá copatá holka, která sotva chodila. Vždy jsem se poslušně držela vozíku, abych se náhodou neztratila. Když v tu za mnou přiběhl bráška se slovy "Ségra, pojď něco ti ukážu". Nechala jsem ze odvést do uličky v oddělení hraček. Všichni známe tu skvělou kvalitu kauflandských hraček. Zastavili jsme se u autíček . Ukázal na malé žluté autíčko, lépe řečeno malý vysuvný jeřáb. Přiblížil se ke mně a tichým hlasme pronesl "Jestli nejsi srab, tak ho vezmi." A víte co jsem udělala? Moje malá ručka chytila autíčko a strčila ho do kapsy, protože já prostě srab být nechci! Dobře, v tu dobu jsem si ani neuvědomila činu, který dělám. Taky to, že by nás mohl někdo vidět pouhým okem či na kamerách. Nejlepší na tom bylo, že mi tato krádež prošla a my tak měli autíčko, se kterým jsme si užili kopu zábavy na písku. Zkrátka bych to nazvala jako skvělou výchovou starších sourozenců již od mala.

Ani kočka tak neškrábe!

Přesuneme se o pár let později do první třídy na naší vesnické základní škole. Každý prvňáček píše nejdříve tužkou a za odměnu krásného a hlavně správného psaní dostal od paní učitelky barevné bombičkové pero. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, ne a ne to pero získat. Dokonce mi paní učitelka řekla, že ani kočka neškrábe tak jako já. Zbyla jsem jako poslední dítko, které stále psalo tužkou. Proto mě nenapadlo nic jiného, než si ho zkrátka obstarat sama. 
Pokaždé, když jsme šli na oběd, odložili jsme si do řady aktovky na židličku u družiny. Já osobně se zdržela na záchodě a namísto obědu jsem se vydala do suterénu, kde tyto aktovky nehlídaně ležely. Přiblížila jsem se k jedné aktovce od spolužáka, rozepla zip a vytáhla jeho pouzdro. Už, už jsem své vytoužené pero strkala do kapsy mikiny, když se za mnou objevil stín rozzlobené paní učitelky. Asi nemusím říkat následky a ani to, že se vše dozvěděli rodiče. 

Děvče, ukaž mi kapsy. 

Když si vzpomenu na tuto loupež roku, směji se ještě teď. Měla jsem skvělou kamarádku, která měla mladší sestru. Jednoho dne jsme se vydali s mamkou na nákup do malých potravin u nás na vesnici. Tenkrát je vlastnil pan Dvorský. Mamka se soustředila na nákup a já se pomalu po obchodě procházela, když jsem uviděla krásné prstýnky. Moc jsem ho chtěla, ale nikdy by mi ho rodiče nekoupili. Ohlédla jsem se doleva, doprava. Nikdo nikde nebyl a paní prodavačka se soustředila na markování zboží. Proto jsem jeden prstýnek čapla a strčila ho do kapsy. V hlavičce mi ale vrtalo, že i Kristýnce by se mohl líbit, ale vždyť ona má vlastně i sestru. Proto jsem do kapsy strčila ještě další dva prstýnky. Uf....nikdo si mě nevšiml. Ulevilo se mi. A hádáte správně, kdybych tady svou malou velkou krádež utla, možná by se mi i podařila. Jenže já jsem potřebovala ještě žvýkací bombónky a to rovnou také třikrát! V tu mě chytl za ruku pan Dvorský a vybídl mě, abych ukázala kapsy. Zapírala jsem, dokud mi neřekl, že má vše na kamerovém systému. Ach ty kamery. 
Naštěstí to pro mě nemělo žádný postih, jen se má maminka málem propadla na místě studem. 


Jak můžete vidět, má dětská kriminální kariéra nebyla tedy vůbec úspěšná. A co vy? Ukradly vaše prstíky někdy něco? A podařilo se vám to či jste byli také přichycení při činu? Určitě se nebojte pochlubit. Já jako malá plánovala s kamarádkou vykrást banku, abychom si mohly koupit koně. Asi je dobře, že nás tento nápad opustil. Bůh ví, jak by to s mou šikovností dopadlo. 

4 komentáře

  1. Tak to sú skvelé historky! :D Ja som bola ako dieťa dosť bojko, takže nič podobné mi ani nenapadlo :D
    What A Fancy World

    OdpovědětSmazat
  2. Haha, já jsem jako malá omylem ukradla rohlíky. Nesla jsem ten pytlík v ruce a prostě jsem ho nedala na pás. Ale to bylo pár korun.

    Pak jsem jednou mámě se sestřenkou čórla 50 kč na sladkosti. To jsem jí samozřejmě jako starší vyslepičila😁😁.

    Jinak se musím přiznat, že jsi byla o trochu větší čórka než já🤣.

    Verča ze Ztracena v Praze

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já zase občas šidila kusy rohlíků. Každý měl v sáčku 10 kusů a paní pokladní je nikdy nepočítala, pouze ji stačil nahlásit počet kusů. Já si k těm 10 rohlíkům občas 2-3 přihodila. :D

      Smazat