ZE ŽIVOTA STEVARDA

čtvrtek 25. října 2018



Ačkoliv jsem pro Student Agency pracovala jen lehce přes 2 měsíce, snažila jsem se být akční a pomáhat týmům skoro každý den. Během těchto dní, týdnů i měsíců mi práce přirostla natolik k srdci, že jsem svou poslední cestu z Prahy skoro oplakala.

Jsem člověk, který má na lidi opravdové štěstí a vždy se je snaží obměkčit, aby nedošlo ke zbytečným konfliktům. Člověk, který dělá svou práci srdcem je ten nejlepší. Rozdávat úsměvy a zpříjemňovat cestu svým cestujícím mě dělalo neskonale šťastnou. Avšak ne vždy byl den sluníčkový, občas jsme se pobavili vzájemně. Proto vznikl tento článek, ve kterém vám sepíší pár perliček, na které s úsměvem vzpomínám.

1. PRVNÍ OBSLUHA DVOU VOZŮ- Business/Relax
Tato situace mě zahřála u srdíčka, celou cestu jsem se nezastavila. Vyprodaný dopolední spoj, který byl akorát v čase snídaně i oběda. Na chodbě stojí skvěle oděný starší muž, který jel do Prahy řešit pracovní záležitosti. Celou cestu mi ochotně otevíral dveře či podával sem tam spadlý kelímek, který nechtěl skončit na tácu určený k vyhození. 

Muž: "Slečno neznáme se?"
Já: "Nemyslím si ..." *usměji se*
Muž: "Celou cestu Vás zde pozoruji, jste jako andílek."
Já: *usměji se a odcházím s plným tácem vysbíraného odpadu*
-
Muž: "Jste z Ostravy?" 
Já: "Ano jsem, omluvte mě prosím, mám práci."
Muž: " Opravdu se neznáme, jste mi povědomá?" *křikne za mnou*
-
Při výstupu a loučení se s cestujícími v Praze hl.n.
Já: "Krásný den...na shledanou příště" *loučím se s pasažéry*
Muž: "Na shledanou a moc Vám děkuji za vaše služby. Záříte jako sluníčko, to člověku hned zpříjemní den. Zde máte číslo, kdyby jste chtěla zajít na kávu." *s úsměvem odchází*

Ach, nedovedete si ani představit jakou radost mi tohle udělalo. Krásný příklad toho, když je člověk pozitivně naladěný a rozdává úsměvy, které mají smysl. Spokojenost cestujících pro mě byla vždy priorita první příčky. :) 

2. JSME SOUKROMÝ DOPRAVCE PANE
Stojím na hlavním nádraží v Praze mezi vozy 3 a 4. Máme posledních pár minut, než vypravíme vlak směrem do Opavy.

Muž: "Dobrý den slečno, jedete do Ostravy?"
Já: "Dobrý den, ano jedeme skrze stanici Ostrava- Svinov"
Muž: "Uffff...skvělé, to jsem si oddechl." *odvětí s úlevou a jde s berličkou i obrovským kufrem ke schůdkům, když v tu se zarazí*
Muž: "Promiňte, jste to SC, že jo?" 
Já: "Pane my jsme RegioJet, SC je pendolíno a to  Vám právě ujelo naproti."
Muž: "Krucajš a můžu jet s váma jo?"
Já: "Můžete, ale budete si muset u mě zakoupit nový lístek."
Muž: *odtáhne se od vlaku*
Muž: "Ale já mám lístek, na to SC. Takže můžu jet s váma, když jsem ho nestihl."
Já: "Pendolíno patří pod České dráhy, my jsme RegioJet. Soukromý dopravce, proto lístek je u nás neplatný a musíte si zakoupit nový."
Muž: "No tomu já teda nerozumím. Na shledanou."
*Muž odchází*

Zbývaly poslední 2 minutky do odjezdu vlaku, pán celý uřícený vyběhl schody i se svým kufrem. 

Muž: "Slečno, na informacích mi řekli, že mohu jet kterýmkoliv vlakem. Mám letní jízdenku."
Já: "Ano, ale pouze v rámci Českých dráh. My jsme soukromý dopravce."
Muž: "Tak já tomu nerozumím víte, celý život žiju v zahraničí. Nezlobte se za zdržení. Na shledanou."
Já: "Nic se neděje, krásný den."
*Muž přeci jen přichází i potřetí*
Muž: "Slečno a na kolik mě vyjde taková cesta do Svinova?"
Já: "Hned se Vám podívám, máte nějakou slevičku?"
Muž: "ZTP prosím" *mává mi kartičkou před nosem*
Já: "Jakou třídu preferujete?"
Muž: "To je jedno, hlavně ať už sedím."
Já: "Třída standart Vás vyjde na krásných 48 Kč, zde ve vozu číslo 3."
Muž: "Cože? Tak to s váma pojedu moc rád."
*Společnými silami pomáhám panu do vozu i s jeho kufrem*
Muž: "Ale bohužel mám jen 2 tisíce...a nebo když vám dám eura, rozměníte mi na české kačky?"
Já: *s úsměvem na rtech* "Bohužel nejsem směnárna, ale zajisté něco vymyslíme." *odvětím pobaveně a doprovázím pana na jeho místo* 

3. PRVNÍ ASTRA ROVNOU FESTIVAL
Když jsem se dozvěděla, že budu mít vyprodanou ranní Astru, vzala jsem to s povzdechem. Avšak, člověk musí prožít vše, aby se mohl zlepšovat. Proto jsem ji při cestě na Svinov urychleně připravila a vydala se kontrolovat lístky. Mnoho lidí, kteří se vraceli z festivalu, včetně skupinky mužů u stolečku. Vždy měli plno slov, které si nemohli nechat pro sebe. Jakmile jsme se dostali do Prahy, vystupuji z vlaku jako první a loučím se s cestujícími.
Muž 1: "Nashle slečno"
Muž 2: "Rande nedáme?"
Muž 3: "Díky a nashle"
*z vlaku vystupuje obrovská doga a s ní i poslední muž, v šoku psa sleduji*
Muž 4: "Ha! Že nevíte kde byla?!"
Já: "Kde jste ji měl?"
Muž 4: "To víte, kouzlo."

Za celou dobu, jsem toho psa ve vlaku neviděla, neslyšela a dokonce ani necítila. Kde by jste tak velkého psa schovali vy? Ještě do teď jsem na to nepřišla a je mi to záhadou. 

4. ZTP NA PALUBĚ
Praha hlavní nádraží, stojím na výpravě mezi vozy 1 a 2, kde dveře vozu 2 jsou s velkou ceduli mimo provoz. Vítám cestující a odkazuji je na  vedlejší vstup z důvodu poruchy.  Když v tu se u mě objeví 2 postarší muži s košilí v kalhotách. Ukazují mi lístky.

Muž 1,2: "Dobrý, jsme správně?"
Já: "Dobrý den, ano vůz číslo 2, sedadlo 71, 73. Prosím o nastoupení těmito dveřmi, tyto jsou mimo provoz."
Muž 2: * jde ke dveřím mimo provoz a snaží se je otevřít* "Slečno pomozte nám nahoru přeci"
Muž 1: "Ano prosím pomozte nám"
Já: "Pánove tyto dveře jsou mimo provoz, musíte si nastoupit vedlejšími" *ukazuji na dveře vozu 1*
Muž 1: "Jo ahaaaa, díky."  *směje se*
-
Já: "Budete mít něco na odnesení?"
Muž 1: *podává dva kelímky a obal od míchátek*
Já: "Děkuji." *pokračuji dále uličkou, když v tu*
Muž 2: "Slečno počkejte, ještě tu mám něco." 
Já: *Vracím se k pánům*
*Muž číslo 2 sebere berli a z pod sedačky začne šulat malinký odtržek cukru*
Já: "Pane, ale to jste až tak dopodrobna nemusel."
Muž 2: "Ále musel paní...ste slečna nebo paní?"
Muž 1: "To je slečna však je mladá ty paní.."
Muž 2: "A víte my jedeme do Svinova a kam vy. Jedete s náma?"
*Ne pánové jako bych tu nebyla- bleskne mi v hlavě*
Já: "Nemějte obavy, budu Vám k službám."
*odcházím do druhého vozu s odpadem*
-
Já: "Nějaké přání z palubního menu?"
Muž 1: "Přání by bylo, co máte?"
Já: "Zde máte vypsán veškerý sortiment, který ve voze Astra nabízíme. Jedná se o balené jídlo či pití."
Muž 2: "Dortík si dám.."
Já: "Do vozu Astra si můžete objednat z bezpečnostních důvodů pouze balené jídlo. Croissanty, saláty a jiné.."
Muž 2: "Ale víte co myslím, taký ten dortík čokoládový."
Já: "Ano, vím co myslíte. Ale jak říkám, pouze balené. Dortík si můžete zakoupit pouze ve třídě standart či business, relax.
Muž 2: "Ale víte co, ten trojúhelníčkový na talířku." *prsty ukazuje trojúhelník*
Já: "Naprosto vás chápu, ale opravdu to zde objednat nelze. Nabídnu vám nějakou jinou alternativu? Například ovocný mix. Ten je opravdu výtečný."
Muž 1: "Ale jo, dejte nám to 2x"
-
Muž 1: "A co když si ho půjdu koupit ke kuchyňce a nebo mám zdravotní potíže a ten dortík potřebuju?"
*dělám že neslyším a věnuji se práci* 

V tomto stylu probíhala celá cesta z Prahy do Ostravy. Musím říci, že mě i ostatní cestující nesmírně pobavili a nakopli zvláštní energii.

5. DVA KELÍMKY HORKÉ VODY PROSÍM
 RJ 1018 z Havířova do Prahy. Na obsluhu mám opět vůz Astra. Při výpravě na hlaváku v Ostravě dochází mladá slečna, která vede za ruku velmi starou paní.

Já: "Dobrý den, cestujete s námi?"
Paní: "Ano, pomozte mi prosím do vlaku."
*paní mi podá své tašky, berli a chytá mě za ruku, pomáhám ji pomalu po strmých schodech do vlaku*
Já: "Jaké máte místo?"
Paní: "To já nevím, musím se podívat. Mám to napsané."
* paní hledá papírek s číslem 94*
Paní: "Mám to mít u stolečku, je to daleko?"
Já: "Musíme na druhou stranu vozu."
*pomalu, ale opravdu pomalu krok po kroku jdeme skrz celou Astru a zastavujeme se u každého stolečku, protože si paní myslí, že je to její místo*
Paní: "A slečno stevardko, vodu mi dáte?"
Já: "Ano, za chvíli Vám vodu donesu."
*odcházím rozdávat vody, paní mě odchytává*
Paní: "Slečno stevardko a horkou vodu do dvou kelímků mi dáte?"
Já: "Za chvíli pojedu s vozíčkem, určitě Vám vodu dám."
Paní: "Ale slečno stevardko, musí to být malý kelímek. Ještě menší. Já to jinak nemůžu pít."
Já: "Ano."
*projíždím s vozíčkem a zastavuji u paní*
Já: "Vám nabídnu překapávanou kávu, mátový čaj nebo mošt?"
Paní: "Tu vodu.."
*vytahuji dva kelímky a čepuji do nich horkou vodu*
Paní: "Chci menší kelímky."
Já: "Bohužel tohle je nejmenší velikost, kterou zde mám."
Paní: "Slečno stevardko a 3 cukry."
Já: "3 cukříky pro Vás."
*odjíždím obsloužit ostatní
Paní: "Slečno stevardko, pojďte sem" *volá skrz vůz*
: "Nějaké přání?"
Paní: "Pomůžete mi tam dát čaj a cukr?"
* v hlavě si povzdechnu, přeci jen vyprodaná Astra je sama o sobě časově náročná*
*dávám pytlíky čaje do kelímku, rozbaluji míchátko a přidávám cukr*
- o pár minut později, procházím vysbírávat-
Paní: "Slečno stevardko! Pojďte sem!" *křičí přes vlak*
Já: "Ano?"
Paní: "Přelijte mi ten čaj do flašky" *podává mi kelímek a prázdnou rajecku*
*koukám na soucitný pohled pána naproti*
Já: "Dobře, ale půjdu vám to nalít na záchod. Jinak by to skončilo všude okolo, jen ne v láhvi."
Paní: "Ale já chci tady...to určitě zvládnete. Já vám věřím."
Já: "Přeliji to na záchodě." *odcházím a vracím se s nalitým čajem v plastu*
*paní spí jak špalek*
*stále spí*
*a opět spí*
*najednou se probouzí*
Paní: "Slečno stevardko, pojďte sem."
Já: "Nějaké přání?" 
Paní: "Pomozte mi na záchod prosím."
*pomáhám paní pomalými korky na záchod a poslouchám příběh KDYŽ JSEM BYLA MLADÁ...*
Paní: "Nezapomeňte na mě a nenechte mě tu, já se na místo nedostanu bez pomoci."
Já: "Bez obav, myslím na vás."
*odbíhám objednat a obsloužit co nejvíce lidí*
*klepu na dveře záchodu*
Já: "Vše v pořádku?"
Paní: "Ano už jsem slečno stevardko.."
-
Paní: "Slečno stevardko, už tam budem?" *volá přes vůz*
Já: "Ano, přejete si pomoci?"
Paní: "Ano."
*beru paní tašky, berli a podávám ji pomocnou ruku, na výhybce mi zakolísá a zapře se o sedačku*
Paní: "Počkejte radši až to zastaví slečno stevardko. A znáte mojí Magdalénku? "
-stevard vystupuje z vlaku vždy jako první, dnes to tedy asi neplatí-
*pomáhám paní se pomalu dostat z vlaku a loučím se se zbytkem velmi trpělivých a skvělých cestujících* 

Zažila jsem mnoho perliček cestujících, ale o tom zase příště. Práce stevarda je opravdu náročná. Jak fyzicky, tak psychicky. Avšak práce se mi stala velmi blízkou a vykonávala jsem ji svým srdcem. Každý den, každou cestu se našel jeden, dva i celá tlupa cestujících, kteří mi práci zpříjemnili. Potkala jsem skvělý personál a za takto bohaté zkušenosti jsem neskutečně vděčná. Jen je škoda, vedení by si mohlo vážit svých zaměstnanců daleko více, tak jako si zaměstnanci váží svých cestujících. Alespoň tedy má osoba.
Brzy se můžete těšit na článek, jak probíhá pohovor a zácvikové jízdy v RegioJetu. 



7 komentářů

  1. Práce s lidmi je kouzelná.. :D To mi připomíná vlastní zážitky naopak z knihovny.

    https://prozij-zivot-naplno.webnode.cz/vtipne-zazitky-z-knihovny/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Klárko, máš naprostou pravdu! :D Určitě na tvé zážitky mrknu. :)

      Smazat
  2. To jsou teda historky, takové ani film nevymyslí, co dokáže život :) člověk má pak na co vzpomínat. Já mám z kavárny nebo ze socialnich sluzeb taky spoustu prihod. Je to mazec kdyz se clovek stretne s nejakym takovym duchodcem, pani byla dost neoblomna a vytrvala. snad ne neprijemna, neprijde mi to ale urcite to byllo s ni narocne.
    kazdopadne je nekdy se clovek asi musel drzet aby se nesmal. :)))

    www.veronikahajkova.blogpost.com

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Život je jedno velké představení, člověk nikdy neví co mu nadělí. Nebo koho mu nadělí. Máš naprostou pravdu, ačkoliv mu to v daný moment vtipné nepřijde a raději by se na místě propadl...vzpomínky o tom namlouvají už jinak. :) Zvládnout se paní dala, bohužel jsem se skoro v Praze dozvěděla, že je schopná všeho sama a pouze zkouší. Přeci jen to udělalo dojem na ostatní cestující. :D :)

      Smazat
  3. Hodně jsem se pobavila. :D
    Práce s lidmi vždycky dokáže překvapit! :D

    Blogerka Klárka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, hlavně u práce s lidmi není práce opravdu nikdy stejná. Možná proto mě tolik naplňovala. :D :)

      Smazat
  4. Zrovna jedu RegioJetem :) Ne nadarmo se říká, že práce s lidmi je ta nejtěžší. Někdy si prostě nevybereš :D
    Lucka Stefani

    OdpovědětSmazat